Abychom se mohli vůbec rozhodovat, zdali se odhodláme k nějaké změně, je třeba znát několik základních fakt.
Samozřejmě proces liberalizace nebyl ani bezbolestný, ani krátký – jakýmsi impulzem pro něj se stalo naše členství v EU a energetický zákon z roku 2000. Co rozumíme pod pojmem „definitivní uvolnění trhu?“ Tak především, od tohoto data si jak podnikatelský sektor, tak i domácnosti mohou svobodně vybrat svého dodavatele elektřiny.
Do kompetencí dodavatele nespadá správa elektroměrů, drátů apod., toto ošetřuje distributor. Dodavatel/obchodník s elektřinou je tedy podnikatelským subjektem, který pro koncového zákazníka nakupuje elektrickou energii či plyn, řeší veškeré klientské požadavky, vystavuje faktury. Pokud si zákazník přeje kupříkladu změnit sazbu či reklamovat nefunkční elektroměr, obrací se na svého dodavatele, který záležitost vyřeší s příslušnou distribucí. Distributor je ze zákona povinen od dodavatele tyto požadavky nejen přijmout, ale zároveň je ve stanovené lhůtě i odbavit.
Solidní dodavatel pro zákazníka i „dýchá“, klientovy požadavky bere za své a s náležitou odpovědností, rychlostí a zejména vstřícností je zpracovává.
Jakousi všeobecnou pověrou či mýtem je domněnka, že alternativní dodavatel nebude schopen dostát svému slibu stejně kvalitního či ještě lepšího klientského servisu, nežli tradiční rivalové. Jaksi se zapomíná na to, že alternativec musí být prostě lepší, jinak nezíská jediného klienta. Nejinak tomu je i ve sportu – představte si například kanadskoamerickou NHL – český hokejista musí být vždy o chloupek vepředu před tím kanadským, jinak si v Torontu skutečně nezahraje…
Konkurenceschopnost alternativců se koneckonců zvyšuje již tím, že portfolio jejich klientů je značně menší a tudíž mají daleko větší šanci se „svým“ zákazníkům věnovat v dostatečné míře.
Základní složkou rozhodování standardního klienta je cena. Lze jen polemizovat, zdali tento klad je skutečně tím nejzásadnějším, je ovšem faktem, že při přímém oslovení potenciálního zákazníka je nižší cena tou největší zbraní. Často se setkáte s teorií, že vypočítat cenu elektřiny či plynu je nekonečně složité, že onu koncovou číselnou položku skládáme z nekonečně mnoha proměnných apod. Je pravdou, že výslednou cenu obou komodit tvoří více faktorů, tím nejvýznamnějším měřítkem je ovšem faktor jediný, a to tzv. „silovka“. U elektřiny tato položka (silová elektřina) tvoří cca 45 % celkové sumy a je jedinou rozdílnou ingrediencí v celé vyúčtovací faktuře. Ostatní položky, které spoludotvářejí celkovou cenu komodity, jsou totiž regulované (dané státem) a tudíž cenově stejné.
Dalším (a v našich měřítkách vysoce nadstandardním) faktorem pro rozhodování zákazníka je poradenský servis. Inzerují jej pouze někteří dodavatelé a to ještě ve velmi omezené míře. Proč je tomu tak? Abychom mohli pochopit odpověď v celkovém kontextu, je třeba vrátit se malinko zpátky, k oslovení klienta.
Energetické Centrum nabízí dva stupně poradenství. Tím prvním je změna sazby – obchodní zástupce seznámí klienta s možností uspořit (jak již víme na „silovce“), ale také díky dané změně. Zákazník není nucen k rozhodnutí, pokud si chce ověřit, zda má správně nastaven tarif, vyplní zdarma „Smlouvu o poskytnutí poradenských služeb v oblasti energetiky“ a dostane se mu tak informace, zdali má možnost tímto aktem dále snížit náklady či nikoli. Na základě takové informace se klient svobodně rozhodne, zdali mu nabízená změna vyhovuje a chce ji. Takzvaným vyšším stupněm poradenství je potom tzv. energetická bilance, kde odborník vypočítá klientovi nejen možnou změnu sazby, ale i případné snížení hodnoty hlavního jističe.Tato služba je již zpoplatněna. V kompetenci našich obchodních zástupců je nižší poradenský stupeň. Na tuto službu jsou obchodníci připravováni v sídle firmy, délka školení několikanásobně přesahuje standard.
Třetí, tou zprvu nejméně viditelnou složkou pro konečné rozhodnutí klienta je úroveň zákaznického servisu.
Zájem o Vás jako o živou bytost se neprojevuje tím, že jste převědčeni k podpisu smlouvy kvůli úspoře, dokonce ani tím, že můžete zdarma změnit určitou sazbu.
Solidní dodavatel zákazníkovu spokojenost verifikuje, resp. kontaktuje každého jednotlivého klienta, který podepsal smlouvu, a to s dotazem, zdali byl spokojen s obchodníkem, nepodepsal smlouvu pod nátlakem apod.
Teprve po takové verifikaci se zákazník stává skutečně zákazníkem, přechází od statusu potenciálního klienta do statusu toho opravdového.
A teď, jak shrnout vše pod jediné sdělení, jedinou radu, která Vám pomůže rozeznat ty férové od těch méně férových?